V odlehlé šumavské vesnici na sklonku šedesátých let hledá mladý muž útočiště před minulostí, která ho stíhá víc, než si sám připouští. Přijíždí k příbuzným do krajiny, kde se čas zdánlivě zastavil a kde každodenní zápas s tvrdými podmínkami života odkrývá hlubší vrstvy lidské povahy. V románu se ozývá tradice psychologického realismu s civilním existenciálním přesahem – připomenout může Dostojevského i Jaroslava Havlíčka. Významnou roli tu hraje osudovost místa, stín přítomného nebezpečí, tichá animistická víra i surovost, která bují pod povrchem.