Román Štefana Horáka balancuje na pomezí beletrie a žánru true crime – soustředí se na vnitřní svět dospívajícího chlapce, který se postupně propadá do násilí. Kniha není rekonstrukcí zločinů spartakiádního vraha, ale ponorem do jeho myšlení: do jeho osamění, fantazií, potlačeného hněvu i pokřiveného vnímání reality. Na pozadí normalizační společnosti sleduje, jak se rodí temnota v hlavě člověka, který zůstává pro své okolí zcela neviditelný — až do chvíle, kdy už je příliš pozdě.