Skočit poprvé do bazénu vyžaduje odvahu. Být spokojený se svým tělem taky. br br „Koukej na mě!“ křičí ze skokanského můstku Miřin tatínek. Skákání je přece legrace! To ano, zvlášť když při tom taťkovi spadnou plavky. Mira musí tatínka zachránit, a tak se pro ně vrhne. Záchrana tatínka: splněno! Skok do bazénu: taky splněno! br br Knížka Koukej na mě! na první pohled vypadá jako jednoduchý příběh o překonání strachu ze skákání do vody. U bazénu toho však překonáváme mnohem víc. Třeba i ostych z nahoty. Máme utkvělou představu, že naše tělo by mělo nějak vypadat. Normy tělesné krásy ale nevycházejí z reality — a mnozí z dnešních spokojených mrňousků s tím budou po setkání se sociálními sítěmi bolestně bojovat. Proto jim to řekněme včas: Lidské tělo má různé tvary. Nikdy nevypadá jako panenka Barbie. A vždycky je jenom naše a nikdo nemá právo ho soudit. br br Kéž mají čtenáři této knížky vždycky odvahu říct: Koukej na mě! Tohle jsem já a jsem super tak, jak jsem!