"Krátké druhé století", tedy éra pěti "dobrých císařů" od Nervy po Marka Aurelia (96-180), představuje cosi jako římský biedermeier. Říše je "hotova" a stabilizována, kultura se obrací k soukromému životu a k idealizované minulosti. Athény, dávno politicky bezvýznamné, se stávají hlavním městem vzdělanosti, antickým Oxfordem. Římští žáci jezdí za řeckými profesory. Kultura těchto žáků a profesorů, "druhá sofistika", nevytváří velké filosofické koncepty. Zabývá se praktickou etikou, vzpomínáním na zlatý věk Athén - a jazykem a stylem.